Naučila se astrologii, abych pochopila motivy konání svého i ostatních, poctivě se snažila čistit vzorce, integrovat stíny, milovat samu sebe, odpouštět, stát se vědomým pozorovatelem a neztotožňovat se s programy ega. Boha jsem nazývala Vědomím, Zdrojem nebo Univerzem.

 

    Výsledky mého snažení kolísaly a za spoustu knih, technik a učitelů, kteří mi přišli do cesty, jsem vděčná. Trvalý vnitřní klid, pochopení, lásku a celistvost mi však nepřinesli. Jako kdyby něco chybělo – základní opěrný bod, střed mandaly – Bůh Otec a spojení s Ním vetknuté do každodenního všedního prožívání.

   

   Za zlom považuji až setkání s Jirkou Ledvinkou (společně jsme vydali knihu Od počátku k prvopočátku). Toto setkání přineslo uvědomění, že je možné, ba nutné, žít niterný vztah s Bohem-Stvořitelem a zároveň být pevně ukotvený v pozemské realitě, žít v radosti a vyjadřovat to, k čemu byl každý z nás předurčen.