Několikrát jsi zmiňoval, že je důležité soustředit se na sebe. Co utrpení ve světě, pomoc bližnímu? Někteří lidé si ze spásy světa dělají životní náplň…
Nikdo nemůže spasit svět, na to je tady někdo jiný, na to nejsou lidi. Lidi se na Zemi učí. Představ si třeba děti, ty se také učí, nevědí, zkouší… Nemusí to být hned správně – je jedno, zda je to dítě, nebo dospělý. Na Zemi nemůžeš očekávat pořádek… Budeš se tu setkávat s utrpením a s podobnými věcmi. Spíš záleží na tvém nastavení, zda to jako utrpení budeš chtít vidět. To je problém – proč to vždycky vnímat jako utrpení? Ano ten člověk u toho trpí, ale mělo by se mu vysvětlit, jak s tím pracovat, proč se mu to děje, proč se mu to stalo…
Tedy základem je vracet se k sobě?
Ano, zajímat se o sebe. Lidi se často ptají, zda nejsou sobci, když se zajímají jen o sebe. To je okamžitá reakce a říkám, na tohle buďte hodně opatrní, protože to jsou zvyky lidstva – tam je zakopaný pes. Je to tak naschvál, abychom se nikam nedostali. Když budu myslet na ostatní a ne na sebe, tak když to přeženu, ze mě nic nezbyde. Budu žít názory a energie druhých. Budu se chtít rozdat a pomáhat tak, jak nejlépe umím. Jenže nedělám nejlíp, jak umím. Zjistím, že jsem byl sice na všechny hodný, ale hlavně z toho důvodu, že si moc nevážím sám sebe. Často to končí nějakou nemocí. Lidi se pak na to koukají, diví se, říkají si, já jsem všem pomohl a čím jsem si to zasloužil. Právě tím, že jsem zapomněl na sebe.
Důležité je tu být pro sebe. Když si budu plnit to svoje, pak se mohu natolik rozzářit, že jsem tu vlastně i pro druhé. Bude ze mě zářit spokojenost a to, že se mi daří, bude ostatní také motivovat. Tím lidem pomůžu stokrát víc, než kdybych jim něco dával. Tak by jen brali a ani by nevěděli, co s tím mají dělat. Ruku nataženou lze mít pořád. Všichni do jednoho ale máte na to, abyste tady byli za sebe, abyste si tu plnili sny a všechno, co chcete.
Plníš si své sny prací, kterou pro lidi děláš?
Určitě.
Pořád to ale pro mě zní trochu sobecky, ta pozornost zaměřená jen na sebe.
To je ale vsugerované, aby ses nikam nedostala. Je to past.
Jak pocítit lásku a radost?
Odházej všechno, co ti lásku nepůsobí. Když odházíš všechny překážky a dovolíš si je ignorovat, pak se láska sama objeví. Neznamená to ale něco řešit, protože nic nevyřešíš.
Co tedy znamená odházet?
Přestat si jich všímat, přestat je vnímat.
Takže, když mám kolem sebe překážky, problémy, a přitom chci žít radost…
Ano, chceš do radosti a co ti tvoje ego jako první řekne? Přece tady všichni trpí včetně tebe. A to jsme zpátky u toho sobectví. To znamená vyjít z toho všeho ven a mít to tak zvaně „na háku“. Jít si po svém. Zároveň tím budeš i světlem pro lidi, na to nezapomínej.
Přemýšlím, co mi tedy brání, abych mohla prožívat radost. Co mám odházet?
Pojďme k jádru – nic neohazuj, jen si nevšímej věcí, které by ti v tom bránily. Zároveň to musíš nahradit – nahradíš to tím, že očekáváš to správné. Spousta lidí dělá chybu, že to nenahradí… Ať už je to cokoliv, prostě očekáváš to pěkné, co ti má přijít od Boha, je jedno, jak to má vypadat, nedáváš tam žádné představy.
Nějak to neumím konkrétně uchopit…
Nemusíš, tam stačí, když se nebudeš ztotožňovat s problémy, stačí, když ti budou jednou. Volíš, že jsou mimo tebe. S čím máš spojený pojem odhazování?
Zbavování se pout k něčemu.
Jak to děláš? Když ti teď bude mysl našeptávat, že něco nemůžeš, že si to nemůžeš splnit a vyjmenuje ti deset důvodů.
Třeba mi tam jede myšlenka, že to nezvládnu. Že na to nemám.
Co s tím v praxi uděláš?
Tak se do toho nepustím. Nedovolím si snít velké sny, pragmatický ukazovatel mi řekne, ne. To je moc.
To je normální a přesně toto budeš nechávat za sebou. Já bych ti tam vložil něco jiného… když si něco přeješ, tak si to prostě splníš, i kdyby se dělo cokoliv. I kdyby ti jakýkoliv pocit, situace, nebo důkaz dával najevo, že to nejde. Budeš si trvat na tom, že se to prostě stane, že si to ze srdce přeješ. Tak to cítíš – prostě se to splní. Nezajímá tě to, že si myslíš, že to nezvládneš, nebo že máš v sobě lítost, nebo cokoliv, přestaneš se o to zajímat. Ty si to stejně splníš, prostě to běží. Jsi v lehkosti, v radosti, odmítáš vše, co ti překáží. Nebudeš na to reagovat.
Já mám i pocit, že vlastně moc nic nechci. Někdo má velký sen…
To je v pořádku, naopak je to někdy důkaz zralosti, když si uvědomuješ, že už vlastně moc nic nechceš. Ale není to o tom, že bys v tom měla zůstávat. Je to proto, aby ses pročistila, abys zůstala v klidu. To se někdy přihodí. Někdy máš v sobě takové prázdno. Počítej ale s tím, že k tobě přijde to, co tam máš mít, co si máš vlastně přát. Dostaneš to od Boha, už to není z pozice mysli nebo ega. Spolehneš se na to, že On ti ukáže, co s tebou bude rezonovat a co dostaneš do cesty. Musíš počítat s tím, že ti to bude sděleno. Neměj tam konkrétní představu, pouze to, že to dopadne dobře, že se to brzy dozvíš, bez překážek. Pokud tam překážky budou, tak je v klidu překročíš, jako kdyby se nic nedělo. To znamená odhodit je. Jako kdyby nebyly, nedat jim žádnou energii. Ze začátku ti to možná nepůjde, necháš se strhnout, to se stane každému. Zase si dovolíš to překročit, jako kdyby o nic nešlo. Jako kdyby to byla hra mysli a emocí a jdeme dál.
Dobře, ale v té realitě je to složitější.
Ta realita, kterou vnímáš, ta není pro tebe. Ty si můžeš vybrat. Nabízí se ti buď žít tady v tomto a neustále to dokola řešit a nikdy to nevyřešit, anebo žít v Království, žít něco jiného…
Teď mám asi čekat?
Ano, očekávej, že se ti vše bude plnit. Nemáš proč zoufat, proč mít strach.
Asi to chci to uspěchat… asi mám i vlny – když to není možné realizovat, tak to vyšumí.
Když to může vyšumět, tak říkám, že to není srdce. Kdyby to bylo srdce, tak to zůstává…
Ono to tam je, ale nezůstává to v té intenzitě.
Není vždycky podstatné to držet v plusu, v té intenzitě. To by překáželo. Pak by člověk nebyl schopný ani umýt nádobí. Pokud bych byl v takové emoci, tak ani není normálně pracovat a žít. Očekávej, že se ti cesta k tomu otevře. Je to jen ukázka, že si za tím máš jít. Přej si to, splň si to, nepouštěj to z rukou.
Jaké změny vnímáš od té doby, co jsme tvořili knihu Od počátku k prvopočátku?
Prohloubila se lehkost bytí. Je to ucelenější a dříve jsem neměl tolik informací.
Informace?
Týkající se uzdravování… pracuje se s odhazování nesmyslů a překážek a místo toho se nasadí podpora a víra, že se to může měnit v to, co je žádoucí. Třeba zdraví.
Odhazují se třeba přesvědčení?
Ano, třeba o tom, že by něco nešlo…
Comments