inspirace k harmonickému Bytí

 
 
  • Hana Němcová

Marcelka a Romek žijí jako v pohádce v chaloupce mezi lesy v blízkosti Malé Fatry.

O Marcelce se říká, že žije v neustálém napojení na vyšší Vědomí a spolu s Romkem pořádá setkání po celé republice. Na webových stránkách Marcelky a Romka se hned v úvodu můžete dočíst:


„Vám se jeví, že Marcela žije v neustálém napojení na vyšší Vědomí, ale z pohledu Věčnosti tu není už nikdo, kdo je napojen, nýbrž samotné Vědomí se projevuje přes vlastní projekci. Je důležité, abyste se neupínali k nikomu jinému než sami k sobě. Marcela je berlička, ale přijde čas, kdy ji už potřebovat nebudete. Jste to vy sami, kteří si pomáháte, protože tím jste. Každý máte svého mistra v sobě a to je vaše vyšší já. Vede vás díky intuici.“





Marcelko a Romku, naposledy jsme si spolu povídali před vypuknutím covidu. Jak vnímáte současnou dobu? Je pro nás hraniční a tlačí nás nechávat za sebou programy mysli? Toto období je tady vnímané jako ozdravění lidské populace, jak po stránce fyzické, tak i psychické. Je součástí cyklů, které probíhají v celé přírodě a člověk je také součástí přírody. To platí i o programech mysli. Člověk si je může více uvědomovat a neztotožňovat se s nimi. Může se jednat o takový „alchymický tyglík“, ve kterém má být urychleno naše zrání či očišťování? Doba zrychlila a tlačí nás uvědomovat si naši podstatu? Ono se to lidské mysli může tak jevit, že je vše zrychlené. Ale to je pouhé zdání. Uvědomte si, že šťastné chvíle se mysli zdají, že utíkají rychle a ty méně šťastné se naopak vlečou.


Čas není nic jiného, než nekonečná přítomnost, projevující se v nekonečném sledu teď, teď, teď, teď... Jaká je vlastně naše podstata? Jsme božské bytosti, které vypadly z „ráje“ a skončily v dualitním zajetí mysli? Jsme schopni zažívat celistvý stav vědomí? Marcelko, Romku, jaké je vaše prožívání? Jaký je život beze strachu? Jsme Existencí, Životem, vědomým Vědomím jako klidový a projevený aspekt zároveň. Z ráje vypadnout nelze, není kam vypadnout. To, že člověk nevnímá rajský stav je pouze díky ztotožnění se s tělem a obsahem mysli. To je ono duální zajetí mysli. Celistvý stav Vědomí je naše přirozenost.

Je to onen klidový a projevený aspekt. Pokud se člověk ztotožňuje jenom s projeveným aspektem (tělo a mysl), vnímá vše duálně.


Pokud se mysl nachází ve stavu celistvosti Vědomí, život se stává nekonečnou hrou, lehkostí a radostí. Je vůbec náš život na Zemi po dosažení určité úrovně vědomí nutný a zapotřebí? Pokračujeme pak někam dál? O tom přece nerozhoduje lidská mysl v duálním vnímání. Klidový aspekt spolu s tvořivým aspektem (projeveným světem) je nekonečný. Vesmíry, celá příroda i člověk je vědomím. Jak moc můžeme „zapracovat“ na zvýšení úrovně vědomí a nakolik je to věc Boží milosti? Jak moc se musíme snažit? Jak moc jste se snažili vy? Člověk má pocit, že pro to musí něco udělat. Děje se to však samo na základě pochopení či „naočkování“ mysli informací nebo zkušeností. Zpočátku se člověk snaží a je to v pořádku, pak se úsilí unaví a naskočí to samo. Učíte ustupovat z mentálních vzorců a programů a uvědomovat si „Já“ za těmito programy; současně setrvávat v přítomnosti – pro ty, kteří se s vámi ještě nesetkali, poskytli byste krátký návod, jak na to? Začněte s takzvaným vědomým pozorováním všeho, co se děje, včetně reakcí mysli a těla. Pak člověk začne vnímat něco, co je pořád stejné, nemění se a nic se toho nedotýká. Stačí si „pouze“ uvědomovat své myšlenky a stávat se jejich pozorovatelem, abychom se dostali do spojení sami se sebou, s Bohem? Co vědomé zahrnutí určitých postojů, např. nesoudit, odpouštět? Při vědomém způsobu života se postoje a reakce na situace samy mění. Je zapotřebí nějaké pravidelné duchovní práce? Meditace, mantry, následovat duchovního učitele? Po určitou dobu mohou být meditace, mantry zkrátka jakékoli berličky prospěšné.

Co se týče duchovního učitele? Každý ho má v sobě. Přesněji řečeno, každý sám je pro sebe učitelem. Jakou roli pro nás hraje mistr Ježíš Kristus nebo Buddha, či jiný velký učitel? Lze se s jejich úrovní vědomí propojit (Kristovo vědomí – Já a otec jsme jedno)? Mohou tito velikáni usnadnit naši cestu? Každý má ve své výbavě stav Kristovství, Budhovství atd. Vědomým přístupem ke všemu, co se děje se tento stav aktivuje. Zajímá mě i křesťanské téma utrpení. Musíme nutně na cestě k Bohu trpět? Jaká je vlastně finální Ježíšova lekce? Překonání fyzické smrti? Radikální odpuštění? Bytí bez odporu?


Utrpení je pouze program, který se spouští při ztotožnění se s obsahem mysli.

Pokud situace odpovídá představám mysli, zažívá člověk pocit štěstí. Jakmile ale situace neodpovídá jeho představám, prochází utrpením. Utrpení je pouze stav mysli.

Mysterium Ježíšovy lekce je symbolem ukřižování představy duálního vnímání a zmrtvýchvstání je symbolem celistvosti jednoty. Dá se to i nazvat bytí bez odporu. Jak se dá vyložit ono biblické: „Vezmi svůj kříž a následuj mě“? Lze tuto větu vnímat i tak, že sice každý z nás nějaký kříž nese, ale následováním Ježíše nastupujeme cestu k Otci – k jinému stavu vědomí?

V podstatě ano. „Vezmi kříž svůj“ je jenom jinými slovy řečeno přijetí všeho bez odporu. Následování Krista znamená propojování či vyciťování existence (Krista). Tématem je tedy přijetí všeho a zbavení se odporu. Jak mohu přijímat „dualitně negativní“ jevy, např. násilí, agresi, destrukci, rozpad, umírání? I když racionálně víme, že tyto jevy jsou součástí iluzorního světa, emočně se nás dotýkají. Lze změnit postoj k nim pouze prožitkem a uvědoměním? Člověk se vlastním úsilím nemůže zbavit negativních jevů. Kladl by tím odpor. Lze to vědomým pozorováním, pochopením a porozuměním proč se věci takto dějí. Přichází to samo. Jen tomu neklást odpor.

Dá se říci, že přijímání veškeré skutečnosti je projevem lásky? Mám totiž pocit, že když mluvíme o pozorovateli a uvědomování si sama sebe, zdá se, že láska tam tak nějak chybí… Ano, to je ona bezpodmínečná láska. To, co lidé považují za lásku, podléhá změnám. Pravá láska je neutrální a stálá. I v Bibli je zmínka o bezpodmínečné lásce: „Milujte své nepřátele“. Co karma? Když jsem sama sebou – tedy v přítomnosti za myslí – v tomto okamžiku jsem mimo karmická pole, která jako magnet přitahují programy mysli a emoce? Nebo je to jinak? Ano, když jste spojení se sebou (Vědomým pozorovatelem), dostáváte se za obsah mysli a v tomto stavu karma neexistuje. Co téma smrti a života věčného dle křesťanů, a naopak reinkarnace dle východních náboženství? Můžete poskytnout nějaký vhled? Celý projevený svět je neustále v pohybu ve stálé změně včetně fyzického těla. Smrt těla znamená jeho nefunkčnost. Zůstává obsah mysli, který můžeme označit jako data a ta se dál projevují přes jiné mysli. Život věčný je jenom jiný název pro vědomí, které se nerodí ani neumírá. Je to onen klidový aspekt oživující každý projev včetně člověka. A reinkarnace? Ta se týká obsahu lidské mysli (představy, názory, programy či tendence mysli), které neustále kolují v lidských myslích, kde je ještě duální vnímání. Lidská mysl, podle toho v jaké úrovni se nachází, si přitáhne onen obsah mysli. Otázka na závěr – jak si zachovat zdraví? Jak tělo vyživovat? Jak o něj pečovat? Stejný návod pro všechny neexistuje, protože ne všechny těla stejně fungují (mají jiná nastavení neboli výbavu). Pokud se přes mysl projevuje duální vnímání, je prospěšné se o to zajímat, ale s lehkostí bez fanatismu. Když už se přes mysl projevuje samotný princip života, přicházejí impulsy vycházející z přítomnosti, co je momentálně pro tělo vhodné, co potřebuje atd. Potom už není potřeba se o to zajímat, přichází to samo v danou chvíli.

87 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše