Paní Zdenko, díky vážné nemoci jste změnila svůj náhled na realitu, dostala se do jiné úrovně vědomí. Jaký je stav, který dnes zažíváte? Jaké to je „být ve vědomí“, propojená se sebou, s Bohem?
Je to stav doslova nepopsatelný. Nabízí vše, co hledáme ve vztahu s ostatními, tedy lásku, důvěru, radost. Je to stav blaženosti, bez strachu, emocí a myšlenek, které by vás ovládaly!
Když jste onemocněla, hodně jste pracovala na svém duchovním vývoji. Je vůbec možné na duchovním vývoji „pracovat“? Nebyla nemoc jen jakýmsi pomyslným posledním střípkem do mozaiky, díky kterému vše zaklaplo? Nebylo vše tak nějak nachystané? Ptám se, zda usilovat o propojení s Bohem nestojí tak trochu v cestě samotnému cíli?
Dělo se to nějak samo, myšlenky, které se ozývaly, nebyly Zdenky. Proto vím, že to vy sami nemůžete udělat. Vše se událo naprosto přirozeně, jako by mě něco volalo domů a já nemohla odolat té touze vrátit se ke své podstatě. Přicházeli mi do života knihy, lidé, léčitelé, guruové. Prostě informace a já je vítala s otevřenou náručí. Bylo dobré, že jsem nebyla vychovávána v nějaké ideologii a vlastně jsem nevěděla, co hledám. Takže to pro mě bylo něco jako bojovka. Radost z hledání. Ne frustrace.
Co má člověk dělat, když je na cestě a zkouší myšlenky a emoce pozorovat, uvědomovat si samu sebe… ale stává se, že ho přece jenom myšlenky, emoce, posuzování, hodnocení, strachy, bolest fyzického těla pohltí… ? Jak na to?
To je normální krok k vědomí. Lze zažít osvícený stav, momentální propad, to je však jen ukázka Boha, taková ochutnávka. Ale být v tom stavu 24 hodin denně je opravdu práce😊. Ta, pokud má přijít, tak se dostaví. Vůlí, touhou se to nedá ani urychlit ani objevit. Vše se stane, jak má, v pravý čas. Pozorovatel je určitým mezistupněm, kdy si člověk uvědomí, že je v něm něco, co pozoruje. Člověk začíná chápat, že nejde jen o tělo a hmotu.
Má smysl pracovat s „negativním“ nastavením mysli a s negativními emocemi, které jsou důsledkem? Má smysl snažit se toxické myšlenky směrem k situacím a lidem přenastavit nebo alespoň neutralizovat? Nebo stačí je „jenom“ nechat projít a nevěnovat jim pozornost?
Pro každého je to jiné, dnes když je vědomí planety v jiné dimenzi, to už může jít příměji než dříve, kdy hledající podstupovali všelijaké očisty, askezi, dlouhé meditace. To dnes není potřeba, dnes stačí pochopit, jak tato realit funguje, kdo je Bůh a kdo jsem já. Vše se pak vydestiluje samo. Dojdete k pochopení, že negativní to bylo, jen díky myšlence, že je to negativní. Negativní totiž neexistuje. Musíte pochopit co je myšlenka, kde se bere, kdo ji vytváří a také kam odchází, a je to.
Je potřeba meditovat? Teď mám na mysli usednout do klidu, pozorovat mysl, a v ideálním případě se „snažit“ myšlenky zastavit? Vy sama říkáte, že jste hodiny meditovala?
Někomu to funguje, jinému se v klidu vynoří myšlenek mnohem více, než když je v realitě činný. Všechny meditace slouží k jednomu, zaměřit fokus na jedinou věc, na jedinou myšlenku, protože jsme jimi doslova zamořeni, naše mysl jich vychrlí za minutu neskutečné množství, a proto je dobré meditovat na dech, tělo apod… Je to opět fáze, jak naučit mysl zaměřit pozornost jen na jednu jedinou věc. Není to však konec, spíše začátek, pokud dokážete setrvat pozorností na jediné věci a vše ostatní nechat vynořovat a zanořovat a nevěnovat ostatním myšlenkám pozornost, můžete začít mysl obracet na pozorovatele, to je další fáze, a pokud i toto zmáknete, pak už je to brnkačka, vědomí začne mysl používat k uvědomění si sebe sama. V tomto procesu se uděje ve vašem životě hodně věcí, protože se musí vyřešit stará traumata, odpuštění atd… Tělo se začne čistit. A tady hodně lidí selhává, protože strachy, traumata, bolesti těla je zase stáhnou do myšlení a reality. Tedy k zaměřování se na objekty. Vše je, jak má být, i to je vlastně očista.
Chci se dostat k sobě, k Bohu, do vědomí, spojení… co mám pro to udělat? Nebo co pro to mohu udělat?
Nejlepší je nedělat nic a nechat vše na bohu. Pokud usoudíte, že s tím vy sami nemůžete nic udělat, začne se to dít. Takže já říkám: „Děj se vůle Boží, vše je jen v Tvých rukou, Já jako Zdenka nezmůžu nic.“
Přešla jste od termínu vesmír k termínu Bůh. Proč, cítíte rozdíl?
Žádné slovo to nemůže popsat, nelze to, takže je to jedno, vesmír už nepoužívám, protože i ten je projekcí Boha v realitě. Tedy jedná se o objekt vnímání. Nový výraz je vědomí, ale je to stále jen slovo vyjadřující něco, co se vyjádřit nedá. Když vám budu popisovat, jak se jako těhotná cítím, nemůžete to pochopit, dokud sama nebudete těhotná.
Jsme děti Boha, máme v sobě božskou jiskru, jsme s Bohem propojeni, otisk Boha je ve všem kolem nás, ve stvoření… ale přece jenom, kdo je Bůh-Otec? Obracet se k Bohu znamená obracet se k sobě, ale… ten přesah, autorita? Může to lidská mysl vůbec pochopit?
Lidská mysl to pochopit může, pochopení je jednou složkou Boha, sama je z Boha vyrobena, tedy je také Bohem. Není tady nic, co by Bohem nebylo, takže kdo může pochopit Boha? Jedině Bůh sám! A když tady není nic, co není Bůh??? Každá věc v této realitě si od něj vypůjčuje existenci… všechny věci v této realitě jsou z něj vyrobeny. Tato realita je jeho fantazií. Když se on v té své fantazii najde a uzří v těle člověka, ego padne na kolena. Pozná, že i ono je z Boha vyrobeno. A bůh se pokoří sám před sebou. Je to jako běžet ve snu před zlem a poznat, že se jedná jen o sen a že jste sněnou postavou a ne skutečnou. Vydechnete a necháte se klidně sežrat obludou. Víte, že nejste, víte, že je pouze ten kdo sní.
V knize Místo v srdci jste zmínila hadí sílu – mnoho hledačů dnes, možná po vzoru indických jogínů, se snaží hadí sílu zvedat, čistit čakry, pracovat s mantrami. Co je vlastně hadí síla? Je nutné se o něco takového snažit?
Není nutné to zažít a není nutné o ni usilovat. Jde o čištění energetických kanálů, skrze které Bůh vytváří tuto realitu. Pokud jsou znečištěny nánosy strachu, emocí, dotyčný adept, který je připraven a je čas na jeho duchovní růst, si to musí projít. Jde o spálení karmy a zprůchodnění energií. Dotyčný ještě dostane při hadí síle několik zkoušek, které musí zvládnout, hlavní je zda na hadí síle ulpí či ne. Jde totiž o neskutečnou sílu, kdy máte nadlidské schopnosti. Pokud toto neustojíte, vracíte se zpět do ulpívání na předmětech, do myšlenek, do chtění ovládat a opět tvoříte karmu. I to je však cesta.
Také jste zmínila posvátnou geometrii, může nám práce třeba s platónskými tělesy nějak pomoc?
V této realitě jde vždy jen o informace a to jsou pouze objekty. Žádný objekt vás k Bohu nemůže dovést, ale objekty mají subjekt a ten už je k Bohu daleko blíže. Takže u mě to bylo tak, že jsem se zabývala objekty, jen jako jakýmsi sběrem informací, které později vysublimovali do subjektu. Nechytala jsem se objektů, jako jediných možných. Každý objekt byl uložen do knihovny – mysli a ponechán dalšímu osudu zcela nezištně bez nějaké velké důležitosti. Fyzika, geometrie, filozofie, náboženství, léčitelství, chemie, anatomie… všechny tyto informace vedly k poznání, že vše v této realitě je zažíváno, poznáváno, myšleno, vnímáno, cítěno, jen díky vědomí. Takže nakonec vše skončilo u „Já jsem“, kde to všechno začalo, když jsem onemocněla a ptala jsem se: „ Kdo vlastně je „Já jsem“. Co je to za druh zážitku „ Já jsem“? A všechno to vnímání, cítění, učení, myšlení se v něm ztratilo😊.
Comments