Cesta k zázrakům, autor Robert Rosenthal

Objednávky z kapacitních důvodů nevyřizujeme, eshop není v provozu. K dostání u dobrých knihkupců, v síti prodejen Luxor nebo na www.kosmas.cz a www.luxor.cz.
 
 
Robert Rosenthal ve své jedinečné knize Cesta k zázrakům zpřístupňuje čtenářům výjimečnou mapu duchovní cesty. Využívá přitom hluboká podobenství Exodu, kde Mojžíš reprezentuje naši mysl spojenou s Duchem a faraon promlouvá za naše ega. Cesta Hebrejců je i naší cestou ke svobodě, i my zažíváme pády na dno, zázraky nebo lekce pustiny, kde se učíme důvěřovat. Dokazují to příběhy klientů z autorovy soukromé praxe, které Cestu k zázrakům oživují a dotvářejí. Autor čerpá i z Kurzu zázraků, u jehož zrodu stál – byl blízkým přítelem spoluautora Kurzu Billa Thetforda.
 
Z předmluvy:
 
Z předmluvy Cesty k zázrakům Roberta Rosenthala:
„…..V úspěšném románu Dana Browna – Ztracený symbol, jeden z hlavních hrdinů říká: „Když začnete rozumět tajemným podobenstvím v Bibli...uvědomíte si, že je to studie lidské mysli.“2 Celý Exodus je opravdu o lidské mysli. Můžete se samozřejmě ptát, jak může být příběh, který zjevně vypráví o otroctví a vykoupení, být také o mysli. Jak se můžeme dostat z otroctví v Egyptě k vnitřním procesům mysli? Příběh tedy musí být nějakým způsobem zakódován, potřebujeme klíč, abychom odemkli jeho skrytý význam.
Naštěstí takový klíč máme. Dostupný byl vždy, jen jsme ho mohli přehlédnout. Příběh Exodu se nám odkrývá jako „studie lidské mysli“ v momentě, kdy si uvědomíme, že oba hlavní hrdinové – Faraon a Mojžíš – nejsou pouhými historickými postavami - charaktery biblického dramatu. Jsou archetypy, které vykreslují opačné aspekty lidské mysli a její vztah k Duchu.
Faraon reprezentuje tu část mysli, která vnímá samu sebe oddělenou od Boha a Ducha – omezenou ego-mysl. Mojžíš představuje tu část mysli, jež vždy byla a je v úplném spojení s Bohem a Duchem – nazývám ji Mojžíšovou myslí. Obě jsou uvnitř nás přítomné. Morové rány způsobené Faraonovým tvrdohlavým odporem propustit Hebrejce jsou našimi ranami. Postihují nás kdykoliv se skloníme před Faraonovým egem, když se s ním ztotožníme a přijmeme jeho cíle a pohled na svět za svůj. Stejně tak jsou zázraky předváděné Mojžíšem našimi zázraky. Přijdu ve chvíli, kdy učiníme rozhodnutí, vědomě nebo nevědomě, že se chceme osvobodit ze zajetí ega a namísto toho následujeme vedení Ducha, které přichází prostřednictvím Mojžíšovy mysli.
V Exodu jsou Hebrejci zmítáni mezi těmito dvěma mocnými, opačnými silami. Jak poznáme, otrocky dřou pro Faraona a nemají naději, že budou volní. Když se Mojžíš poprvé objeví, jeho pomoc odmítají. Po ničivé desáté ráně je vyvádí z Egypta přes zdánlivě nepřekonatelnou překážku – Rudé moře. Navzdory těmto zázrakům, když se setkávají s pustinou, o jeho vedení stejně pochybují. Na hoře Sinaj se Mojžíše pevně drží, odmítají ho nechat jít, odmítají přímé setkání s Bohem, jelikož se jim zdá příliš hrozivý.
Ve svém zaváhání nám Hebrejci nabízí portrét našeho duchovního dilematu – zrcadlo našeho zmateného bloudění, když hledáme Zaslíbenou zemi vnitřního klidu a svobody. Komu nasloucháme, Mojžíšovi nebo Faraonovi? Který hlas je uvnitř nás silnější? Který je ten důvěryhodnější? Jejich programy jsou naprosto odlišné. Kterého si vybereme následovat?“
Robert Rosenthal